STARTING UP – rozhovor s Martinou Štefankovou

Martina Štefanková spojila sílu vody a prastarou recepturu Priessnitzova zábalu s moderními materiály a slušivým designem. Že to byl dobrý nápad, jí potvrdila její rychle rostoucí skupina zákazníků a stejně tak i výhra v letošním ročníku programu Nastartujte se. Pojďme se společně podívat, jak rozjíždí svůj byznys, který pomáhá dětem i dospělým.


Dobrý den Martino, představíte prosím vaši značku Mamavis?

Název značky Mamavis vznikl na základě krásného slova MÁMA. K uvědomění si tohoto silného slova mi pomohla má dcerka Natálka, která mne učinila nejdříve maminkou a později také podnikatelkou. Dalo by to na příběh, jak se „zlé“ může přeměnit v „dobré“. Příběh by mohl začít onemocněním mé dcerky, pokračovat doporučením naší obvodní lékařky udělat Natálce doma Priessnitzův zábal na hrudníček klasicky z mokré pleny, igelitu a ručníku. Následovala by zápletka: uvažte neposednému dítěti mokrou plenu, šustivý igelit a ručník, aby aspoň chvíli vydržely na tělíčku! Ani několik pokusů přes veškerou snahu nestačilo. Při další návštěvě v ordinaci, kdy se Natálka ještě pořád prala s nemocí, jsem si od paní doktorky poslechla naléhavé: „Zkuste to znovu, vážně to pomáhá!“ Už cestou z nemocnice mi začalo vrtat hlavou, jako DOBRÉ MATCE, jak na to. A tak vznikl nápad sloučit všechny tři vrstvy a zábal udělat komfortní k použití pro malé děti. Natálka je tedy příčinou a inspirací vzniku značky Mamavis a, jak se dnes říká, pro uživatelsky komfortní provedení Priessntizova zábalu. A to je dobrý konec tohoto příběhu.

Ráda bych se ještě u názvu Mamavis na chviličku zastavila. Vychází z toho nejniternějšího ve mně, na mé cestě od maminky k podnikatelce. Slovo Mamavis má širší význam jako složenina „Máma, která ví…“. Myslím, že slovo Máma, které je silné v každém jazyce, si zaslouží úctu a obdiv. Vždyť mateřské objetí je lékem na všechny bolesti světa. Maminka je pro mne i Matkou Země, máma, která ví, že příroda léčí, nabízí nám plnou náruč přírodních zdrojů, zaopatřuje nás půdou, vzduchem, zelení a vodou. Bez této Matky, která nás svým způsobem kojí do konce našeho života, bychom nepřežili jediný den. Je to Matka s velkým M, která je hodna naší lásky a uznání. Maminka, která trpělivě čeká na své děti, až ji obejmou a řeknou:  “Maminko, děkuji Ti!“ To vše je obsaženo v našem zábalu. Mateřské objetí, láska a ztělesnění v léčivé metodě Vincenze Priessnitze, která je tu pro nás už přes 200 let.

Jak se rodil nápad na zábalové pásy?

Navážu na svoji odpověď na předchozí otázku. Když mne napadlo, že by se tři vrstvy Priessnitzova zábalu daly spojit do jedné, začala jsem hloubat, jak na to. Načrtla jsem si možný tvar zábalu na papír, a po všelijakém překreslování jsem začala být s výsledkem jakžtakž spokojená. A tak přišla chvíle poohlédnout se po šikovné švadleně, která by zábal podle mých představ ušila. Po fázi společného tvůrčího dolaďování vznikl první funkční zábal, vycházející z tradičního Priessnitzova zábalu. Na rozdíl od něj jsou však všechny tři vrstvy sloučené tak, že zábal tvoří jeden celek a připevňuje se na dětské tělíčko suchým zipem.

Následovalo testování na mých blízkých, které dopadlo dobře. Povzbudilo mě to, a vydala jsem se cestou vývoje zaměřeného na rozšíření šály zábalů jako zdravotní pomůcky na jednotlivé části těla – na krk, kolena, lýtka a lokty, bačkory, na karpály a zápěstí, až po čelenku na bolest hlavy. Vše s atesty pro děti mladší tří let.

Co byl hlavní spouštěč vašeho podnikání?

Když jsem pozorovala veskrze kladné reakce mých blízkých na své provedení Priessnitzova zábalu, napadlo mne, že by stejně mohl být užitečný i jiným lidem. Zpočátku jsem měla na mysli především děti. Vždyť na začátku všeho byla moje neposedná Natálka, můj úplně první „pokusný králíček“.   

Své sehrála na mém rozhodnutí pustit se do podnikání také slova naší paní doktorky, že je to skvělý nápad, který by pomohl i dalším maminkám při onemocnění jejich dětí. A nejen jim. Zábaly jsou vhodné i pro dospělé. Komfortností jednoduchého použití přibližují a popularizují léčivou metodu Vincence Priessnitze i lidem, které by její „klasické“ domácí použití odrazovalo.

Sama to vnímám i tak, že každý z nás si přece zaslouží v době nemoci co nejkomfortnější péči, ve smyslu mateřského objetí, i když jsme v roli rodiče, babičky či dědy. Každý potřebuje obejmout, a když se necítí dobře, tím víc!

Měla jste na začátku nějaký byznys plán?

V hlavě určitě. Ale zpočátku byl spíše „maminkovský“, mnohem více mi záleželo na tom, jak zábaly pomoci lidem, než na zisku. Podoba byznys plánu však s prvními krůčky na poli podnikání doznávala postupně změn. Hodně mi pomohl přímý kontakt s lidmi u svého stánku na jarmarcích, různých předváděcích akcích apod. Získala jsem spoustu zkušeností takříkajíc v první linii. Také mě v podnikání výrazně posunula dopředu pomoc, kterou jsem našla u lidí, kteří mají s podnikáním mnohaleté zkušenosti. Ač podnikatelé, byli ochotni mi radit a manažersky pomáhat zadarmo. S několika z nich se z nás stali skuteční parťáci a velcí přátelé. A to poradenská firma s mnohaletými zkušenostmi s rozvojovými projekty Ing. Milan Drábek.

Během posledních měsíců tak už dostává můj byznys plán podobu, na kterou jsou zvyklí investoři a banky. A co hlavně, mnohem víc než dříve si uvědomuji, že i pro mne je důležité mít pořádný byznys plán.

Původně jste měla podnikání jako vedlejší činnost. Jak dlouho trvalo, než vás začalo živit?

Dá se říci, že podnikání mám jako vedlejší činnost dodnes. Startovní fáze je finančně velmi náročná; a u tzv. inovačních startupů obvykle bývá ještě náročnější. Certifikace, ochrana duševního vlastnictví, změna užívání pronajaté provozovny, e-shop, marketingová komunikace – to vše je o výdajích v řádu stovek tisíc korun. Zvládat vše z vlastních omezených finančních zdrojů není vůbec jednoduché. O to více jsem vděčná lidem, kteří byli a jsou ochotni mi pomáhat a neposílat mi za své služby faktury. A navíc mi ještě poskytnout finanční podporu. Zatím si ještě stále nemohu dovolit jít naplno „na volnou nohu“, a tak kombinuji práci ve školství na částečný úvazek, která mě také těší, a postupné budování firmy. Věřím, že s rokem 2019 se vše zlomí, a přestanu sedět na dvou židlích. Jsem už rozhodnuta, jakou cestou se vydat. SVOU CESTOU, stejně jak zní slogan sekce časopisu AMSP ČR, ve které jsem měla možnost se prezentovat po vítězství v soutěží Nastartujte se s KB.

Jak vaše podnikání rostlo? Jelo všechno „jako po drátkách“, nebo jste se dostala i do nějaké slepé uličky?

Přiznám se, že na tak krátkou dobu bylo těch slepých uliček až až.  Z podstaty jsem hodně důvěřivý člověk, navíc jsem zpočátku neměla žádné zkušenosti s podnikáním. A též můj maminkovský přístup narazil na realitu podnikatelského prostředí. Na začátku jsem vsadila na spolupráci s partnerem s mnohaletou praxí ze sociálního podnikání. Dokonce jsme spolu založili firmu pro budoucí společné podnikání. Tato volba se však ukázala jako jeden z největších omylů mého života, a prakticky dodnes zatěžuje mé podnikání doznívání našich sporů. Jak se ale říká, co tě nezabije, tě posílí. Tak to vše beru i jako dobrou zkušenost. Vím, že pro spolupráci je důležitější rozumět si jako lidé než sebelepší odborná úroveň. Dnes se mohu opřít o podporu lidí z našeho týmu, a stejně tak rodiny. Moc si vážím vzájemné důvěry, kterou spolu máme. Je pro mne takovým hnacím motorem. Na budování důvěry se usilovně snažím budovat i vztahy se zákazníky a obchodními partnery. Vím, že takto jdu správnou cestou, a jinou ani vlastně jít neumím, a ani nechci.  

Když se ohlédnete, co bylo na začátku nejtěžší? A co vám na začátku nejvíc pomohlo?

Nejtěžším asi bylo skloubit mateřství s nároky podnikání. Jako samoživitelka jsem musela skloubit čas mezi Natálku, práci v zaměstnání a rozběh podnikání. Jak se můžete dozvědět z některých článků na našem blogu, tak má cesta nebyla vždy poseta květy, ale tvrdou zkušeností.

Na začátku mi určitě nejvíc pomáhala víra, že jdu po správné cestě. No, a včas jsem poznala lidi, kteří mi obrazně posvítili na cestu, když bylo třeba, a přidali se ke mně a moji cestu začali sdílet. Umožnili mi podívat se na moji cestu více z ptačí perspektivy, abych dohlédla o kus dál, začala jsem hlouběji chápat svůj podnikatelský záměr v širších a odbornějších souvislostech. Vytvořili jsme dělný tým.

Vzpomínám si, jak mi jednou kolega Milan Drábek položil na stůl výstižný graf s křivkou jako tobogán, zachycující obvyklý vývoj startupu. Od nápadu, přes jeho postupné zhmotňování a konfrontaci s trhem, až po úspěšnou komercializaci těch úspěšných. A tak i my stále ještě procházíme svým „údolím smrti“, a přitom s radostí pozorujeme, že už jen kousek před námi probleskuje světlo.     

Proč jste se rozhodla své podnikání stavět jako sociální podnik?

S kolegy se zajímám o scénu sociálního podnikání v rámci Spolku Mamavis. Možná má hodně blízko „maminkovský“ začátek mého podnikání a tzv. ekonomika pro společné dobro, jako slogan charakterizující výstižně sociální podnikání. Vím, že sociální podnikání je obtížnější než to běžné. Ale i kdyby každodenní naplňování sociálních principů mělo „přistřihovat křídla“ plnému využití tržního potenciálu našeho záměru, bereme společně jako výzvu spojit rozvoj firmy s pomocí lidem v nesnázích. Ať už se zdravotními omezeními či bez práce třeba kvůli svému věku.         

Ze své životní zkušenosti, vím, jak je pro člověka potřebné mít kolem sebe lidí, kteří poradí, pomohou, či ukážou cestu.

Vloni jsme založili Spolek Mamavis, který by nám měl umět na této cestě pomoci a oddělit  podnikání (bysnis) od našeho koníčku.  Zatím realizujeme akce typu přednášek a osvěty zdravého životního stylu, rozjíždíme dílničky pro děti. Ze zbytků textilu z výroby zábalů jsme začali šít maňásky, položili jsme základ malého divadelního souboru a už chystáme i lázeňské pohádky pro děti, v nichž chceme ukázat  životní příběh Vincence Priessnitze.

Rozjížděla jste podnikání čistě z vlastních zdrojů?

Ne, z důvodů, o nichž jsem se už zmínila. Ve stručnosti, od samého začátku byly finanční nároky neúnosně vysoké na mé možnosti. Jen řešení ochrany duševního vlastnictví, jež jsem považovala za velmi důležité, stojí statisíce.

Stálo mě to negativní zkušenost s prvním společníkem. Ta byla později vyvážena velmi dobrou zkušeností s lidmi, kteří mi pomohli financovat rozjezd podnikání a vrácení vložených peněz odložili na neurčito. Myslím, že tomu, co mi poskytli, se správně říká seed (secí) kapitál.

I díky těmto zkušenostem, jsem teď jiným člověkem, hodně si vážícím věcí, které mohl brát dříve jako samozřejmost. A především DŮVĚRA JE VZÁCNÁ.

Jak jste hledala první zákazníky?

Ťukáním na dveře ordinací lékařů (při frontě pacientůJ) jsem získávala zpětnou vazbu od praktických lékařů. Ti začali doporučovat naše zábaly Mamavis, a předávali pacientům naše propagační letáčky. Následně jsem oslovila nemocnice. Také jsem měla krásnou zpětnou vazbu od konečných zákazníků z jarmarkových akcí. Zřídila jsem si e-shop, takže jsem začala dostávat spoustu ohlasů a objednávek. Pustila jsem se do oslovování velkoobchodů; uspěla jsem většinou u těch, kterým vyhovovalo brát naše zábaly od mé OSVČ jako neplátce DPH.

Prozradíte, co vám funguje při marketingu?

Myslím, že hlavně dvě věci. Od zákazníků i odborníků na marketing často slýchám, že náš zábal je úžasným nápadem. A podobné uznání se od nich dostává mému životnímu příběhu.

Jsem si vědoma, že právě v marketingové komunikaci máme největší rezervy. Snažíme se vlastními silami „dělat správné věci správně“. Učíme se za pochodu. Zde patří velké poděkování externí kolegyni Aničce Jánské, která tvoří příspěvky na facebooku a Instagramu.

Zároveň cítíme, že plnému rozvinutí podnikatelského projektu Mamavis pomůže propojování s obchodními partnery. Aktuálně jsme v čilém kontaktu třeba s MUDr. Vilmou Polákovou z distribuční firmy Medial. A jako většina inovačních startupů počítáme s potřebným vstupem investora. A připravujeme jej.

Oříškem bývá cenotvorba. Trefili jste ceny vašich výrobků hned na poprvé?

Určitě ne, stále se učím. Zpočátku, kdy mi hodně záleželo na tom dostat svůj výrobek k co nejvíce zákazníkům a získat od nich zpětnou vazbu, jsem začínala s cenami na hranici výrobních nákladů i pod ní. Také použité materiály byly na začátku méně kvalitní a levnější, než používáme nyní. A nestydím se přiznat, že jsem často u svého stánku na jarmarku neustála svůj „maminkovský“ přístup a ráda prodala levněji. Nyní mám kolem sebe tým lidí, kteří mi s cenotvorbou pomáhají, a myslím, že ceny výrobků v celé jejich škále máme nastaveny celkem správně.

Své výrobky chráníte patentem a užitnými vzory. Popsala byste, prosím, proč jste se pro patentovou ochranu rozhodla, jak celý proces probíhal a jak moc je to náročný proces?

Nebylo nijak těžké zjistit, že na trhu nic podobného není. Byla jsem si také vědoma, že můj nápad tkví v jednoduchosti. A kdybych se rozhodla nezačít s podnikáním a svůj nápad někomu prodat, je ochrana duševního vlastnictví nutností. Ještě během mateřské dovolené tak směřovaly mé kroky do patentové kanceláře. Ta mi pomohla připravit přihlášky užitných vzorů. Ochrana patentem už byla nad mé finanční možnosti, a tak došlo k mému již popsanému partnerství s prvním společníkem. Dnes už také vím, jak důležitá je správná volba patentové kanceláře. Aby se třeba nestalo jako mně laikovi, že poskytnutá důvěra při vymezení rozsahu delegování pravomocí se nakonec neobrátí proti vám. O tomto tématu se určitě rozepíši v blogu mamakteravi.cz, kde sdílím svou podnikatelkou cestu své pády a omyly, úspěchy a zkušenosti.

Máte za sebou podnikatelský akcelerátor. Jak vzpomínáte na tuto zkušenost?

Popravdě, podnikatelský akcelerátor se standardním programem jsem absolvovala v prvopočástcích, kde byli služby úplně v jiném „menším“ rozsahu než si stojí podnikatelský akcelerátor dnes. Prostřednictvím poradenské firmy Ing. Milan Drábek, se kterou dodnes spolupracuji, jsem dostala do kontaktu s Inovačním centrem Ústeckého kraje (ICÚK), a na základě společných jednání se rozběhla třístranná spolupráce; nejužší jádro týmu Mamavis se mnou tvořili Radek Miškovský za ICÚK a Milan Drábek.   

Bylo mi umožněno napojit se na poskytované služby v určité fázi rozběhlého inkubátoru ICÚK. Dostalo se mi užitečných rad, manažerské podpory a kontaktů. Projektovému manažerovi ICÚK Ing. Radku Miškovskému i touto cestou upřímně děkuji. Mám-li být však úplně objektivní, projekt Mamavis zároveň posloužil pro ICÚK tak trochu jako laboratoř, a určitě byl pro tým ICÚK nečekaně tvrdým oříškem. Ne vždy se tak dobře míněná snaha setkala s očekávaným úspěchem. Pokud bych měla hodnotit naši více jak rok trvající spolupráci s ICÚK, považuji ji za velmi prospěšnou. Pomohla mi ověřit si, že můj výrobek, univerzální zábalový pás podle Vincence Priessnitze, je vnímán nejen koncovými zákazníky, jak jsem se mohla sama mnohokrát přesvědčit, ale i odborníky, jako užitečný, a že má velký tržní potenciál v tuzemsku a v zahraničí. Vyzkoušeli jsme, kudy by mohla cesta za úspěchem vést, a kudy nejspíš nevede. Absolvovala mnoho zajímavých, inspirativních jednání a především mi dovedl do týmu Aničku Jánskou, za kterou jsem velmi vděčná.

Mamavis letos vyhrál hlavní cenu grantového programu Nastartujte se. Co vám účast v soutěži přinesla?

Podobnou otázku jsem už dostala, tak se možná budu trochu opakovat.  Vítězství mi udělalo velkou radost. Kromě zajímavé finanční podpory, která se startupu procházejícím svým „údolím smrti“ vždycky hodí, si hodně cením i pestrého a myslím, že i dobře sestaveného, balíčku služeb. Hlavní cena grantového programu nám určitě akceleruje projekt Mamavis.

Úspěch v grantovém programu Nastartujte se pro mne a mé kolegy také velikým povzbuzením, že jsme se vydali správnou cestou. Často si při práci připomínáme citát Louise Armstronga: „Život je jak jazzová trubka. Když se do ní nefouká, nic z ní nevyjde.“ Snad se ukázalo, že foukáme pořádně.

Určitě nemohu nezmínit nečekaně velkou medializaci projektu Mamavis a mne osobně. Jako žena si vážím si a užívám si svých prvních „pěti minut slávy“, jak o mne píší jako o úspěšné začínající podnikatelce. (úsměv) Ale vážněji, pociťuji nárůst zájmu o naše výrobky i náš projekt, například i ze strany investorů.    

Význam pro mne má také příležitost prezentovat výrobky se značkou Mamavis na úrovni, kterou mi Komerční banka nabízí, ať už se jedná o marketingovou komunikaci na svém webu či účast na akci se slavnostním předáváním cen. Děkuji.

Nebáli jste se ani oslovit „velké hráče“ typu VZP. Jak se láká takový partner ke spolupráci?

Po kladné odezvě ťukání na dveří lékářům se nebojíte zvednout telefon a oslovit i VZP, s jejím Klubem pevného zdraví, a domluvit si první schůzku. Zábaly Mamavis a celý náš projekt se zaujal, a rozběhla se oboustranně prospěšná spolupráce. Znamená pro nás dobře zacílenou propagaci na poměrně hodně četnou komunitu členů Klubu pevného zdraví.   

Váš tým se postupem času rozrostl. Jak se „perete“ s rolí tým leadera?

Snažím se roli leadera zvládat, jak jen umím. Moc si vážím toho, že fungujeme jako skutečný tým. Naše spolupráce nemá nějakou hierarchickou strukturu, naše vztahy jsou neformální a stojí i na osobním přátelství. Jak se mi daří v roli leadera, by měli posoudit kolegové z týmu. Vidíte, zeptám se. 🙂

Chystáte se transformovat projekt do firmy?

Ano, nedávno jsem založila Mamavis healing care s.r.o, na kterou se přesunou klíčové aktivity, a bude zároveň připravena pro vstup případného investora.

Česká republika začíná být Mamavis malá. Na které trhy si brousíte zuby?

V nejbližší době nás zajímá nejvíc Německo a Rakousko, kde je léčivá metoda Vincence Priessnitze více známa jako Knaipova metoda, a Velká Británie, kde se nám rýsuje zajímavý obchodní kontakt.

Víme také, že řada startupů se pořádně rozjela až tehdy, kdy se přestali soustřeďovat prioritně na tuzemský trh, a vyplatila se jim odvaha uplatnit se v zahraničí.

Najdete si také čas na odpočinek, nebo jste pořád myšlenkami u Mamavis?

Abych pravdu řekla, tak moc času mi na poctivý odpočinek nezbývá. Avšak práce mne baví a odpočinek si musím najít i v práci, která má smysl. A Mamavis smysl má. Svým způsobem je to  moje druhé dítě a Natálky sestřička. Obrázky Natálky tomu napovídají. Vlastně si užívám pozitivního stresu plnými doušky. (úsměv)

Logo Mamavis Natálka s maminkou

Ráda se také účastním schůzek Spolku Mamavis, jejichž atmosféra mne pokaždé nabije pozitivní energií. 

Jak se vám daří skloubit roli mámy a podnikatelky?

Myslím, že skvěle, avšak to vám jednou poví Natálka.

Máte nějaký tip, radu, či doporučení pro začínající podnikatele?

Trpělivost, trpělivost, trpělivost. …….. dělejte vše s rozmyslem, chyba se pak těžko napravuje, avšak napravit se dá v životě vše. A snažte se nebýt na všechno sami!

V souvislosti s volbou, zda se vydat cestou vlastního podnikání, bych také ráda mladým lidem připomněla svoji oblíbenou bajku francouzského spisovatele La Fontainea o vlku a psovi. Vlk přiběhne z lesa k domku. A dá se do řeči se psem: „Ty, na co máš před boudou misku?“ „No, tam mi můj pán každý den naplní dobrým jídlem.“ „A co ta bouda?“ No, tam se přece pokaždé schovám, když prší nebo sněží!“ „A poslouchej, od čeho máš tak odraný krk?“ „Přece od obojku.“ Když to vlk uslyšel, vrátil se za svobodou zpátky do lesa.😊

Děkujeme za rozhovor.

Martina Štefanková
Máma, která ví... že příroda léčí a je milující Matkou nás všech. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře