Nic není náhoda

ráda bych Vám touto cestou sdělila svůj příběh, abych Vás podpořila, dodala sílu, ale zároveň i klid, neboť vše, co se děje kolem nás, je v dokonalém pořádku a má své opodstatnění. Nic není náhoda a každá situace, kterou procházíme, je zkušenost k uvědomění si, že náhoda neexistuje.

Vaše miminko si Vás vybralo a plně si uvědomuje svůj příchod na tento svět, i když si zvolilo cestu brzkého “předčasného“ narození. Věřte, že vše je v dokonalém pořádku.

Jmenuji se Martina a můj příběh začal ztrátou tj. samovolným potratem děťátka v 6. měsíci a následně ve 2. měsíci. To vše v jednom roce 2012. V roce 2013 k nám přišla má dcera Natálka, která se narodila o dva měsíce dříve, než byl stanovený termín. Před narozením Natálky jsem byla „udržována“ v Ostrovské nemocnici na Gyneprilu. Již samotné dvouměsíční ležení na lůžku nyní chápu jako zdroj zkušenosti, neboť jsem poznala úžasné lidi a mohu říci i kamarádky. Pozitivní přístup sester a gynekologů mi přinesl spoustu poznatků a informací.

Příchod Natálky na tento svět byl nečekaný jak pro primáře a porodníky, tak i pro mě, neboť jsem měla být následující den propuštěna po dvou měsících domů. Natálka se narodila 6.10. ve 13.07 hodin v Ostrově. Kontrakce či celkový porod trval hodinu či dvě, a tím pádem nás nestihli převést na oddělení Mostecké nemocnice pro předčasně narozené děti. Rychlý porod změnil trasu z mostecké nemocnice na karlovarskou nemocnici. Natálka byla převezena záchrannou službou na jednotku intenzivní péče v Karlových Varech. Následující den jsem jela za svou dcerkou.

Zvonek karlovarské nemocnice JIP. Po druhém zazvonění nám otevřela zatím neznámá sestřička,
která mě zavedla k Natálce s otázkou, zda jsem se za svobodna jmenovala Martina Štefanková. Sdělila jsem, že ano. Další otázka „Máte tatínka Vladimíra Štefanka?“ Ano. Odpověď sestřičky: „Tak to budu Vaše teta.“
Údiv a nadšení se nedají popsat…

Naše Natálka nám našla ztracenou rodinu mého tatínka, kterou jsme marně hledali. I sám její příchod dne 6. 10.  je totožný s datem narození mého tatínka Vladimíra a to dne 6. 10., který vyrůstal od miminka v dětském domově a sourozence v té době rozdělili do různých dětských domovů.

Nic není náhoda a příchod Vašich dětí je dnem nejkrásnějším, děťátko si samo vybere svůj den s velkým D. Den, který Vám změní život i vašemu okolí. Nyní náš děda, pravidelně navštěvuje svého bratra s tetou a oni nás. Dokonce mají společné zájmy a tou jsou různé vynálezy. Vylepšují mi zábaly a šicí dílnu o nové technologie. Již vím, po kom to mám 🙂

Tímto děkuji všem sestrám, gynekologům, primářům, všem porodním zařízením a jednotkám intenzivní péče pro předčasně narozené děti, za jejich povzbudivá slova, za jejich péči nám, maminkám a především našim dětem, kterým pomáhají adaptovat se po brzkém příchodu na tento krásný svět.

Děkuji své dceři Natálce za tento den. Děkuji za možnost poznání mateřské lásky. Láska Matky je nekonečná a nepopsatelná. Děti nám přináší do života stále nové podněty k tvoření a rozvoji nás samotných. Děkuji za inspiraci a možnost tvořit.

Touto cestou bych Vám ráda předala informaci ohledně naší tvorby a mé cesty MAMAVIS – Máma, která ví…  www. mamavis.cz,  blogu www. mamakteravi.cz 

S vděkem a sílou
Martina a Natálka