Citace z knihy Vincenze Priessnitze – MUDr. Jaroslav Novotný

Na Jesenicku žila jedna z nejvýznamnějších světových osobností 19. století.

Většina z nás i po přečtení titulku položí zcela zásadní otázku: „Kdo byl touto osobností, když o ní nevíme? „ Následující stránky této knihy nám osvětlí životní pouť zakladatele moderní vodoléčby Vincenze Priessnitze a jeho odkaz pro současnou dobu.

Zdálo by se, že ten se dá s odstupem doby a s rozvojem medicíny vyádřit jednoduše:

Priessnitz byl optimista a racionálně se orientoval v otázkách aplikace fyzikálních podnětů tepelného charakteru. Prohřátí organismu pocením pohybem a prací doplňoval sprchami a koupelemi ve studené vodě, a dále pitím pramenité vody. Účelně spojil pohyb s fyzikální léčbou a řešil přitom problém celostního přístupu k nemocnému.

Zbývá však celá řada dalších otazníků. Terapeut, jemuž se za života dostalo poct a uznání jako žádnému jinému lékaři v Evropě, upadnul téměř v zapomnění. Lékaři, kteří vedli lázně po Priessnitzovi postupně zredukovali jeho postupy do té míry že originální priessnitzovské terapie zcela vymizely. Příznivci Sebastiana Kneippa naopak základ Priessnitzovy metodiky převzali, ale nikdy to veřejně nepřiznali. Medicína v posledních 20 až 30 letech „znovuobjevila“ význam tělesné aktivity, principy terapeutické komunity a psychoneroimulogické souvislosti, ale k Priessnitzovi se nehlásí.

Není pochyb o tom, že v současné době jsou u nás vyvíjeny tendence vedoucí k znehodnocení až likvidaci alternativních terapeutických postupů. Částečně jsou námitky odborné veřejnosti vůči aplikaci různých, často obskurních léčebných postupů oprávněné. V případě Vincenze Priessnitze je však situace poněkud jiná. Priessnitz prokazatelně předešel dobu o více než jedno století a postavil své léčebné postupy na zcela nové terapeutické doktríně. Tu lze v největší stručnosti popsat následovně:

Organismus je schopen vypořádat se s chorobou za předpokladu, že jsou do něj vpraveny všechny látky žádoucí a nezbytně nutné, je náležitě stimulován proces jejich metabolických přeměn a podpořeno vylučování látek nežádoucích, případně škodlivých. Za těchto okolností dochází k samovolnému uzdravení vnitřními regulačními mechanismy a je třeba jen určitá míra času a pak znalosti spojené s fyzikální podstatou tohoto jevu – především termickými vlivy. Odpadá potřeba chemoterapeutika, tedy léku ve smyslu současných koncepcí. Zbývá otázka, koho kromě nemocných mohou tyto skutečně revoluční ideje zajímat. Zatím zřejmě nelze dělat nic jiného, než uplatnit jednu  z klíčových preissnitzovských zásad „Následovat přírodu a nic nevynucovat. Je třeba mít trpělivost.“

MUDr. Jaroslav Novotný

Předseda Společnosti Vincenze Priessnitze

Více podobných článků najdete na www.mamakteravi.cz a informace o zábalech na e-shopu www.mamavis.cz

Martina Štefanková
Máma, která ví... že příroda léčí a je milující Matkou nás všech. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře