Jak vznikla metoda dle Vincenze Priessnitze před 200 lety?

Vincenz Priessnitz se narodil 4. 10. 1799 do rodiny prostého chalupníka v Gräfenbergu, což jsou dnešní Lázně Jeseník a zemřel 28. 11. 1851 tamtéž. Priessnitz se stal zakladatelem přírodního léčitelství a tzv. hydroterapie. K léčbě využíval čistou horskou vodu, čerstvý vzduch a prosazoval léčbu prací.

Sám se vyléčil ze smrtelného úrazu pomocí pramenité vody. Poté začal promýšlet metodu léčby vodou. Byl však tehdejšími lékaři považován za šarlatána, a dokonce byl i soudně stíhán. I přes to všechno však ze své cesty nesešel a postupně vybudoval lázně, kam se sjížděli lidé z celé Evropy i ze zámoří, kteří hledali své ztracené zdraví.

Legenda říká, že k léčení vodou jej inspirovala zraněná srna, kterou jako dítě pozoroval, jak si chodí omývat ránu do pramene, až do úplného vyléčení. Ráda bych Vám nyní citovala myšlenku na uzdravující sílu studené vody přímo Vincenze Priessnitze z knihy Vincenz Priessnitz – světový přírodní léčitel: „Myšlenka mi přišla jako sama od sebe a celý můj postup se znenáhla vyvíjel. Již jako chlapec jsem shledal, jak voda v přírodě zasahuje a působí mnoha způsoby a v myšlenkách jsem se tím často zabýval. Záhy jsem poznal, že ve vodě musí být skryty oživující a posilující síly, když jsem se po napití čerstvé vody cítil tak dobře a pozoroval, že povadlé rostliny i zvířata ožijí dostanou-li čerstvou vodu. Když jsem později při mnoha příležitostech viděl, že zraněná zvířata vyhledávají vodu a v ní se koupou, napadlo mě, že totéž může dělat dobře lidem…“

Když bylo Vincenzi 14 let, při svážení dřeva mu skříply otěže ruku. Bolest následně tišil mokrými zábaly. V 16 letech utrpěl těžký úraz, když mu hrudník přejel povoz se splašenými koňmi. Přivolaný ranhojič prohlásil jeho zranění za nevyléčitelná. V nejlepším případě z něj měl být nadosmrti mrzák. Priessnitz se vyléčil sám pomocí studených obkladů a vody, zlomená žebra si rovnal o opěradlo židle. Otevření intuitivních schopností jej přivedlo nejen k sebevyléčení, ale také k odhalení tajemství studené vody. Zpráva o zázračném vyléčení mladého chalupníka se rozšířila po kraji. Začal nejprve léčit zvířata sousedů a později i obyvatele Gräfenberku a okolí.

Je naprosto obdivuhodné, jak dovedl Vincenz Priessnitz zužitkovat pozorovací schopnosti a vymyslet metodu, kterou zprvu zkoušel sám na sobě, následně na zvířatech a potom i na dalších lidech.

 

Priessnitzovy zábaly v současnosti

V dnešní době se snažíme stále více využívat sílu přírodní léčby. Zkusme se vrátit k tradičním způsobům, které pomohly mnoha lidem vyléčit se z nejrůznějších nemocí pomocí „obyčejné“ vody nebo tepla. Občas nás může zdolat nějaké nachlazení, chřipka nebo zánět. Nejen na tyto nemoci a problémy můžeme využít právě Priessnitzovy zábaly (studené a mokré). Na jiné nemoci je zase dobré využít hřejivých účinků tepla.

Vývoj ve všech možných oblastech se řítí nadpozemskou rychlostí, a proto nemohly zůstat pozadu ani zábaly. Když jsem byla malá a měla jsem zánět průdušek, tak mi maminka dělávala teplé zábaly na hrudník. Namazala mi hrudník sádlem nebo nějakou hřejivou mastí, na to dala igelit a celý hrudník mi zabalila do látky. Musím se přiznat, že jsem hlavně ten igelit nesnášela, ale vždycky mi zábal pomohl. Teď, když o zábalech zjišťuji odborné informace, vím, že používat igelit není to nejlepší kvůli možnému zapaření části těla.

Od té doby, kdy jsem poznala Martinu Štefankovou, zakladatelku vylepšených zábalových pásů Mamavis dle Vincenze Priessnitze, závidím každému dítěti, které nemuselo mít na zánět průdušek sádlo a igelit. Martina totiž vymyslela zdokonalení tradičních zábalů tak, aby byly příjemné na nošení, nepadaly z těla, ale hlavně aby byly víceúčelové a snadno se aplikovaly!

Myslím, že se jí realizace nápadu povedla. Co myslíte vy?

Anna Jánská
„Pouze dávka rozhoduje, je-li látka jedem.“ (Paracelsus)
Komentáře